V pátek 26.4.2013 se parta nadšenců ze školy Jitřní vydala do Moravského krasu. Sebou jsme si vzali kola, svačinu a nějaké to vybavení do jeskyní. Čekala nás totiž zážitková trasa po běžně nepřístupných částech Sloupsko-šošuvských jeskyních.
V sobotu jsme ještě před 8 hodinou ranní skutečně zasedli do pedálů jízdních kol a vydali se dlouhým stoupáním z Blanska směrem na Rájec-Jestřebí a Karolín. Tam se naštěstí kopec otočil a tak jsme už jenom 15 min sjezdem dojeli do Sloupu, resp. k tamní jeskyni. U ní nás už čekal příjemný průvodce. Vyfasovali jsme přilby a čelovky a vyrazili do podzemí. Po chvíli jsme opustili běžnou návštěvnickou trasu a sestoupali do Nagelovy propasti. Nejprve 200 schodů dolů, potom po 12 metrovém žebříku a pak už jen po klouzavém jílu a kamenech. Opravdu to tam pěkně klouzalo a navíc bylo všechno úplně ve tmě – svítit jsme si mohli jen tou čelovkou. Ve spodní části protéká potok, kterým jsme se brodili. Na to jsme byli připraveni, ale když jsme došli k jezírku a průvodce nás vyzval, ať ho přejdeme – no jak to říct, mysleli jsme si, že si dělá srandu. Nedělal. Do jezírka se nám teda moc nechtělo, komu by se chtělo do cca 5-7 °C „teplé“ vody, ale dali jsme si říct a v pohodě to zvládli. To jsme ale ještě netušili, kam to vede dál. Plazením hodně úzkými škvírami, jsme se mezi skalami, kameny a všudypřítomným potokem plazili do dalších částí jeskyně. Nejen, že tam bylo málo místa, ale byla potřeba i docela velká fyzička, ke zvládnutí naší trasy.
Mákli jsme si i cestou zpět. Jednak jsme absolvovali totéž, ale v opačném sledu a jednak jsme vylézali z propasti zpět, což chtělo zase nějakou fyzičku. Potok jsme se už ani nesnažili obcházet, brali jsme to rovnou středem.
Po skoro 3 hodinovém putováním Sloupsko-šošuvskými jeskyněmi jsme se opět spatřili denní světlo. Za odměnu jsme si dali čepovanou kofolu a cca 2 hodiny se vyhřívali a sušili na sluníčku.
Poté jsme opět zasedli na kola a vydali se dál – velmi příjemnou stezkou k Punkevní jeskyni, pak stoupákem k propasti Macocha a dále do Rudic k větrnému mlýnu a přes Adamov zpátky do Blanska.
V neděli putování na kolech pokračovalo. Pohodovou cestou jsme dorazili ke Kateřinské jeskyni, kterou jsme si tentokrát prohlédli, již jako běžní návštěvníci, po běžné trase. To mělo taky, co do sebe. Pěkně nasvícená výzdoba i nádherná akustika. Po prohlídce jsme pokračovali dál na kole kolem jeskyně Balcarka k naší staré známé Sloupsko-šošuvské jeskyni. Odtud zpět do Blanska, kde jsme naložili bágly a kola do vlaku a kolem 19 hodiny jsme byli zpět v Praze.
Celkem jsme najeli více než 100 km, nutno podotknou, že po docela slušných kopcích.
Musím uznat, že se jednalo o mimořádně zajímavou výpravu, kterou bych chtěl někdy ještě znovu absolvovat. Děkuji všem, za velmi pohodovou atmosféru a nezapomenutelné zážitky.
David Gajdošík, ten co to vše vymyslel a zařídil