V pátek 3.5.2013 se žáci 6.A ze ZŠ Jitřní vydali na školní výlet do Broumovského výběžku. Hlavním cílem bylo využít tamní přírodní terény a podívat se do skalních měst.
Cesta vlakem do Police nad Metují, kde jsme byli ubytováni, uběhla velmi rychle. Z nádraží jsme mezi kapkami deště dorazili k ubytovně. Jeden z cílů výletu bylo i to, že si děti budou připravovat stravu samostatně, proto jsme ještě zašli nakoupit nějaké potraviny na páteční večeři a sobotní snídani.
Hned v sobotu ráno, krátce po 7 hodině, jsme šlápli do bot a vydali se na naši první túru do Teplických skal. Protože jsme šli velmi brzo, byli jsme zprvu ve skalách skoro sami. Na skalím hradě Střmen, na který vede 300 schodů, jsme tedy vůbec nemuseli čekat a vyhýbat se s procházejícími turisty (což nebývá běžné). Výstup na tyto skály byl opravdu fascinující.
Ze skalního hradu jsme pokračovali do Teplického skalního města. V úseku zvaném „Sibiř“ byla taková zima, že zde ještě stále byly velké hromady sněhu. Průchod skalami byl opravdu silným zážitkem. Ne jedno z našich dětí proneslo větu „To jsem vůbec netušil, že v naší republice něco takového je“.
Cestou zpět jsme ještě zabrousili na stolovou horu Ostaš. Nevyšli jsme sice úplně na vrchol, ale jen k lesu, kde jsme hráli hry.
V neděli ráno nás zastihlo pršení. Operativně jsme k tomu přizpůsobili plán a zajeli do Broumova. Než jsme do něj dorazili, což trvalo cca 30 min., svítilo už sluníčko. Prohlídku tamního monumentálního kláštera jsme si opravdu nemohli nechat ujít. Mezi dětmi jednoznačně zvítězil pohled na 34 mumií a to v jejich bezprostřední blízkosti.
Prostředí na Ostaši se nám včera natolik zalíbilo, že jsme z Broumova zamířili opět na tuto stolovou horu. Po pár hrách jsme se vydali na horní skalní bludiště s nádhernými výhledy. Fantastický zážitek byl ve spodním labyrintu Kočičího hradu s množstvím zvlášť úzkých cestiček mezi skalami. Líbilo se nám zde natolik, že jsme zpět do ubytovny přišli až po 20 hodině.
Pondělí mělo být podle předpovědi počasí nejpěknějším dnem. Proto jsme se brzo ráno vydali opět do Teplických skal. Tentokrát ale jinou cestou. Jiné bylo i počasí. Po výstupu z vlaku se nám zimou kouřilo od pusy a hned u vstupu do skal začalo pršet. Ale protože víme, že počasí není překážkou, překážkou je pouze špatné vybavení, oblékli jsme pláštěnky a vydali se na cestu. Hned u vchodu jsme zabočili a vydali se kolem vyvěrajících pramínků přes Vlčí rokli do Adršpašského skalního města. První úsek byl po normální lesní cestě. Na něj ale navazovala docela dlouhá trasa, přes dost poničený chodník z dřevěných trámků nad bažinami. Akčnost byla zaručena kapkami deště, které z chodníku udělaly parádní kluziště. Protože ale jeli samí schopní jedinci, zvládli jsme přechod bez sebemenších problémů.
Tento zajímavý úsek vystřídal ještě zajímavější. Prudkým stoupáním a následným sestupem, který nám dal zabrat možná ještě víc, jsme po vysokých mokrých rozbahněných schodech a po mnoha žebříkách dorazili až do Adršpašských skal. Ty jsme prošli celé, vč. nádherně modrého jezírka. V něm jsme nakrmili snad všechny místní kačeny. Cestou nám začalo přát i počasí a z ničeho nic bylo příjemně teplo. To jsme chtěli, protože jsme uvažovali i o návštěvě lanového centra. Bohužel bylo zavřeno.
Poslední den jsme zůstali v Polici nad Metují. Dopoledne jsme si zašli do muzea stavebnice Merkur. V tom jsme strávili přes 2,5 hodiny a asi bychom tam byli klidně i déle. Muzeum totiž není jen výstava modelů z Merkuru, ale především velká herna, kde si každý může složit svůj výrobek. Některé naše byly opravdu propracované a promyšlené.
Hned vedle muzea Merkuru je ještě Muzeum papírových modelů – prostě různých vystřihovánek, třeba z ABC. K vidění byly jak budovy, tak auta, tanky, letadla, raketoplány i ponorky. I zde jsme si složili nějaký výrobek, tentokrát z papíru.
Bylo to tak zajímavé, že jsme už stihli jen oběd, nahodit batoh na záda a pak už jen odchod na nádraží. Zpět v Praze na Braníku jsme byli v 18:15 h. Po vystoupení z vlaku se každý vydal domů, povykládat rodičům své zážitky.
Děkuji všem zúčastněným za pěkný výlet. Speciální poděkování patří p. Němečkové, která nám hodně pomohla.
Jsem přesvědčen, že akce využívající přírodní terény, zanechávají v dětech pozitivní zážitky, které je vedou k dobrému vztahu k přírodě i ostatním lidem. Outdoorové akce tak znatelně přispívají i k dobrým mezilidským vztahům a k utužování kamarádství v třídním kolektivu.
David Gajdošík, organizátor výletu
Další velké množství fotografií z výletu [podívejte se >>>].